Historie chovu hospodářských zvířat na naší farmě sahá do roku 1863, kdy byl původním hospodářem statek postaven a propojen s původní barokní stájí. Umístěním v mírném klimatickém pásmu a dostupností přilehlých polností je to místo pro chov jako stvořené.
My jsme se do Plchovic přestěhovali v roce 1999 z hlavního města, taženi ani ne tak naivní vidinou venkovské idyly, jako spíš odhodláním zkusit na vlastní kůži, jaké to je s přírodou spolupracovat a ne ji jen používat jako rekreační zařízení o víkendech. K farmaření „doopravdy“ jsme se postupně prokousávali během několika let věnovaných chovu koní, rekonstrukci statku a péči o naše pastviny a sad.
V roce 2011 jsme se začali vážně zajímat o chov ovcí. Připadalo nám to jako „disciplína“, kterou bychom mohli zvládat jak nyní tak i později ve starším věku a začali jsme se vyptávat, vzdělávat z dostupné literatury a hlavně vybírat, do jakého plemene a jak se dát. Záhy nám bylo jasné, že nehledáme jen „sekačky na trávu“, a že nám je bližší koncepce většího chovu, produkujícího nejen užitková, ale třeba i chovná zvířata. Když jsme narazili na informace o plemeni Dorper, brali jsme je z počátku s velkou rezervou. Údaje o fantastických přírůstcích, nenáročnosti chovu a výtečné užitkovosti plemene jsme samozřejmě házeli od jednoho pytle s neslavnými výsledky pěstování „zaručeně“ rychle rostoucích dřevin či obecně s reklamou, tiskem nebo politikou – tedy s tím posledním, čemu je možné důvěřovat. Porovnáváním různých plemen jsme se však k Dorperům dostali zpět a rozhodli se pro malý průzkum. Dohodli jsme si návštěvu u zkušených chovatelů v Německu, kde jsme měli možnost celý chovatelský proces vidět a zhodnotit a na jejímž konci jsme byli „virem Dorper“ zcela a beze zbytku infikováni.
Pak se náš ovčácký kolotoč roztočil. Importovali jsme první lot osmi bahnic a jednoho dorůstajícího beránka pod matkou a začali jsme sbírat zkušenosti. S krmením, s bojem s červy, s ošetřováním paznehtů, s povinnostmi chovatele vůči státní správě, centrální evidenci a plemenné knize, s nočním vstáváním k porodům a jehňatům, s importy dalších lotů k rozšíření základního stáda, s prvními přesuny námi odchovaných jehnic a beránků k dalším chovatelům a tak dále.
Záhy jsme pochopili, že produkce plemenných kusů, u kterých je možné téměř garantovat jejich spolehlivost a prvotřídní chovné kvality, může existovat jen v rámci chovu, produkujícího nejen plemeníky, ale i užitková zvířata nevstupující do další plemenitby a také maso, které je konec konců finálním produktem celého našeho chovatelského snažení. Na takový způsob práce jsme nyní zavedeni. Věříme na důslednou selekci v rámci výše uvedených možností a nespěcháme s prodejem plemenných kusů. Zatím hlavně rozšiřujeme základní stádo, hýčkáme si nejúspěšnější kusy a snažíme se co nejvíce naučit. Zkušenosti získáváme nejen ve vlastním chovu, ale také spoluprací s domácími i zahraničními chovateli, v jejichž komunitě jsme nalezli řadu autorit, vzorů a přátel.
V současné době pracujeme se čtyřmi geograficky naprosto vzdálenými otcovskými liniemi plemene, které uplatňujeme v lotech, tvořících dohromady přibližně stohlavé stádo bahnic v ideálním reprodukčním věku. V rámci rozdělení do lotů u nás probíhají současně všechny reprodukční fáze od připouštění po porod, odstav, zasušení a přípravu na další reprodukční cyklus. Po celou dobu vegetačního období pícnin všechny loty paseme a na zimu je přesouváme do stáje, kde krmíme především senem a luční senáží. Jádrem přikrmujeme vysokobřezí a kojící bahnice, plemenné berany v připouštěcí fázi a jehňata krátce po odstavu. K zimnímu ustájení nám od podzima tohoto roku bude sloužit velký ovčín, na jehož stavbě momentálně pracujeme.
Chov Dorperů nás doslova pohltil a jak je vidět, nejen nás. Řady chovatelů se neustále rozšiřují a zájemců stále přibývá. Jsme rádi, že můžeme být toho všeho součástí a přejeme hodně štěstí a chovatelských úspěchů všem kolegům, kteří se na rozvoji celé populace plemene Doper podílí.
Pavel Habětín, Farma Plchovice